MĚSTYS KOLINEC : PODROBNÁ HISTORIE KOLINCE

Úvod Vypnout grafiku Mapa webu






Nepřehlédněte

V sekci mapy naleznete interaktivní mapu ŠumavaNet.CZ s možností PLÁNOVÁNÍ turistických či cykloturistických výletů, vyhledáváním ubytování a turistických cílů.

Podrobná historie Kolince

Osidlování a vznik

Kolinecko, stejně jako celá oblast Pošumaví, bylo osídleno poměrně pozdě. Hlavními příčinami pozdního osídlení bylo drsné klima nevhodné pro zemědělství, hornatý terén a husté zalesnění. K výraznějšímu zalidňování dochází až v 6. století, kdy na území Sušicka přicházejí Slované. Tehdy pravděpodobně vznikla i slovanská sídliště na místě dnešního městečka. Tato domněnka je podepřena z té doby doloženým slovanským osídlením okolních oblastí, nálezem slovanské keramiky a osídlením hradiště na vrchu Hradce u Ústalče.

K soustavnému osídlení údolí řeky Ostružné (v Kolinci často zvané Pstružné), v místě dnešního Kolince, dochází pravděpodobně v první polovině 13. století. Začátek tohoto osidlování můžeme spojit s datací stáří základního zdiva kolineckého kostela, jehož stavba byla dokončena přibližně v roce 1180. Existuje domněnka, že Kolinecko, stejně jako část Sušicka, bylo v tomto období součástí panství bavorského rodu pánů z Bogenu. Bogenské území je však natrvalo připojeno k českému státu králem Přemyslem Otakarem II. v roce 1257 jako jeho nedílná součást.

V té době v tehdy bažinatém zákrutu řeky vzniká osada. Podle mnoha pramenů byla založena rýžovníky zlata, protože Ostružná, stejně jako Otava, byla zlatonosnou. Osada rychle rostla a již v roce 1290 o ní vzniká první zmínka. Kolinec se připomíná složitým názvem jako "Zwaihonis de Staedlino et. sig. civium de Shvetenhouen". Postupem času se název mění na Colonitz, který se vyvinul z latinského názvu Colonia a v roce 1380 se začíná objevovat název shodný s dnešním - Kolinetz. Městečko bylo od svého založení majetkem českých královen. Dokazuje to znak i pečeť městečka. Na znaku je stříbrná jednoocasá lvice bez koruny ve skoku se zlatou zbrojí.Stejný heraldický motiv nese i pečeť.

16. - 17. století

Od poloviny 14. století se Kolinec stává manstvím pánů z Velhartic. Prvně se jako manské městečko uvádí v roce 1371. Od té doby Kolinec spojuje své osudy s velhartickým hradem, na kterém se do roku 1506 vystřídali jako majitelé páni z Velhartic, Hradce a Rýzmberka. V roce 1506 bylo městečko z manství propuštěno a bylo odevzdáno Zdeňku Lvu z Rožmitálu. Doba jeho vlády znamená pro Kolinecko období velkého rozkvětu. Zdeněk Lev, který byl vysokým královským úředníkem, dostává od krále dolovací právo a na Horách Matky Boží a Velharticích se začíná dolovat. Také v Kolinci se obnovuje rýžování zlata. Ruch utichá roku 1535, kdy Zdeněk Lev umírá a jeho syn panství prodává, aby mohl uhradit otcovy dluhy. Panství je roku 1541 rozebráno věřiteli a v roce 1565 získává městečko Kolinec Václav Vintíř z Vlčkovic. Za jeho působení dochází k rozkvětu městečka Kolince. Na místě dřevěné tvrze vystavěl Václav Vintíř renesanční zámeček, nechal zřídit špitál, v němž byli prvními pacienty nemocní z výprav proti Turkům. O tom, že Kolinec svým významem zastiňoval okolní městečka svědčí i to, že si v městečku kupovali domy příslušníci okolní nižší šlechty, jako byli Jan Dlouhoveský ze Zavlekova, Jan Radkovec z Krutěnic a Barbora Boříkovská z Vlčkovic.

Po smrti Václava Vintíře v roce 1580 je panství rozděleno mezi jeho tři syny. O tvrz se podělil Jan s Jindřichem a Mareš dostal mlýn u Puchverka a část městečka. Z bratrů dosáhl nejvyššího postavení Jindřich Vintíř, který se stává regentem kuchyně na rožmberském panství a posléze kancléřem Petra Voka z Rožmberka. Vymohl pro Kolinec potvrzení trhů a přidání výročního trhu. Po Jindřichově smrti v roce 1610 prodává jeho syn Václav kolinecké panství rozšířené o Čihaň, Vlčkovice a Tržek paní Magdaleně Perglarové z Janovic a na Tedražicích. V tomto období (v letech 1621 - 1622 a někde už v r. 1591) se v historických dokumentech objevuje jméno kolineckého písaře Adama Žižky z Trocnova, podle jména zřejmě příbuzného slavného husitského vojevůdce.

Na konci 16. a počátkem 17. století je v atmosféře života na Klatovsku cítit blížící se krize a neodvratné střetnutí mezi stranou katolickou a protestantskou. Sušicko bylo ještě před bitvou na Bílé hoře obsazeno generálem Marradasem, takže v době stavovského povstání nemohlo klást císaři odpor na straně odbojné šlechty. Důsledkem bělohorské porážky byly velké konfiskace majetku odbojných stavů a dochází k násilnému pokatoličťování obyvatelstva. Tehdy byl také zkonfiskován majetek Perglarů a v roce 1623 se stává vlastnictvím Dona Martina de Hoeff-Huerty, za něhož téhož roku vyhořelo kolinecké sídlo. Zpustošené kolinecké panství bylo zanedlouho zase vráceno rodině Perglarů.

Po smrti Magdaleny Perglarové v únoru 1624 se stal Kolinec majetkem její dcery Eleonory a Eleonořina manžela Jindřicha Koce z Dobrše. Roku 1650, když zemřel Jindřich Koc, se pánem na Kolinci stal jeho syn hrabě Jaroslav Jáchym z Dobrše.

Za třicetileté války pokračuje vývoj na území dnešního okresu Klatovy velice nepříznivě. Roku 1640 se na Sušicku rozložilo císařské vojsko generála Piccolominiho, do Klatov v letech 1641, 1645 a 1648 vpadli Švédové. Po zpustošení Klatov opanovali i Sušici. V té době trpěl i Kolinec, který byl kromě Hor Matky Boží a Velhartic nejvíce zpustošen."V tomto městečku obyvatelé veskrze skrovné možnosti jsou a chudobně se obírají," píše se v berní rule z roku 1654. V tomto roce, kdy v Kolinci ještě sídlí Jaroslav Jáchym z Dobrše, patří do kolineckého katastru také vsi Nemilkov, Zahrádka a Radvanice. Kolinec tehdy klesl na pouhou vesnici.

Po smrti Jaroslava Jáchyma z Dobrše v roce 1656 získává tvrz i městečko Kolinec jeho žena Kateřina Eleonora z Klenové. Brzy se provdala za Kryštofa Rudolfa Karla ze Svárova, na něhož svůj majetek převedla. Když podruhé ovdověla (v roce 1663), provdala se za hraběte Maxmiliána Rudolfa z Gutštejna.

Kolem roku 1666 byla dosud pohořelá a zpustlá zámecká stavba nahrazena novým kamenným zámeckým objektem a k městečku Kolinci byly připojeny další vsi - Střítež, Podolí, Hořákov a dvůr Bukovský. Zlepšila se situace v samotném městečku. Roku 1677 předává Kateřina kolinecké panství svému druhému manželovi hraběti z Gutštejna. Za něho byla Kolineckým potvrzena 14. 7. 1677 privilegia králem Leopoldem I.

Roku 1690 se stává vlastníkem Kolince Karel Fruvein z Podolí. Za pět let však umírá a kolineckou tvrz i městečko zdědily jeho děti. Hned po smrti svého otce prodaly Kolinec i se vsí Ujčínem hraběti Quiddu Terzi de Sissa, c. k. nejvyššímu veliteli hannoverského pluku kyrysníků. Po jeho smrti v roce 1699 spravoval kolinecké statky jeho synovec Mario. Pak až do roku 1798 je pánem na Kolinci jeho syn Franciscus.

 

18. - 19. století

V době, kdy na kolineckém zámku sídlila rodina Terzi de Sissa, byla mnohokrát potvrzena privilegia Kolineckých. Marií Terezií, Josefem II. a Františkem II. V Kolinci bylo celkem 6 výročních trhů, 3 normální trhy a zvláštní trh na len, který ale brzy zanikl. Byly povoleny trhy na telata a drůbež, ale i ty rovněž zanedlouho zanikly. Za Francisca Terzi de Sissa se v roce 1755 konala velká oprava kostela sv. Jakuba. Interiér stavby získal novou tvář. Místo bývalého klenutí v lodi byl vytvořen plochý strop, bylo prodlouženo a nově překlenuto presbyterium, nově upraven hlavní oltář, zřízena kazatelna a upevněny rámové boční konstrukce vedlejších oltářů.

V roce 1795 získal městečko i zámek Kolinec koupí od rodiny Terzi de Sissa baron Villani z Kondratic. Mezi roky 1799 až 1802 byl majitelem Kolince Artnošt z Manasser, za kterého byla roku 1800 postavena židovská synagoga. Po něm se majitelé rychle měnili. V roce 1803 vlastnil městečko baron Apfalthern, ale ještě téhož roku je koupil Arnošt z Malovec, který zde sídlil až ro roku 1805. V následujícím roce se na panství vystřídali málo známí majitelé: Nádherný, Kořínek, Novák a v letech 1806 až 1809 zde sídlí Jan Schmiedt. Zámek prodal Aloisu Tesařovi, od něhož jej roku 1815 koupil Karel Pötting. Za něho byla kamenná stavba přestavěna na empírový zámeček.

V roce 1832 vypukla na kolinecku asijská cholera. Tato nemoc postihla v Kolinci 200 lidí a z toho 30 lidí na ni během pěti týdnů zemřelo.

Z roku 1837 máme zmínku o kolineckém chudobinci. Na konci roku 1836 podporoval 16 chudých. Neexistuje však doklad ani o jeho založení, ani o jeho zrušení. Název chudobinec se udržel na domě před kostelem, který v roce 1906 vyhořel.

Roku 1838 koupil městečko i zámek Kolinec hrabě Ludvík Taafe z Irska, který je připojil k nalžovskému panství a za kterého byl u zámku zřízen krásný empírový zámecký park.

V polovině 19. století začalo v Kolinci přibývat židovského obyvatelstva. První zmínka o stavu židovských obyvatel je z berní ruly z r. 1654 a vypovídá o malém počtu Židů jak v Kolinci, tak v sousedních obcích. Konkrétně v našem městečku byli pouze 4 Židé. Před rokem 1848 bylo v Kolinci 16 židovských rodin, které zde obývaly 8 domů. Roku 1848 však byla zrušena "omezenost sídel Židy" a bylo jim dovoleno zakoupit si dům kdekoliv. V roce 1869 sídlí na území dnešního klatovského okresu už 1345 Židů.

V prvních letech 19. století probíhá na Klatovsku proces národního obrození. Má především rysy kulturní osvěty, důležitou roli sehrává ochotnické divadlo, od 40. let dochází k zakládání spolků, v roce 1812 je v Klatovech založeno gymnázium. Nositeli národně osvobozeneckých snah se stávají především významné osobnosti politického a kulturního života, které zde působí nebo které mají k naší oblasti bezprostřední vztah. Na Klatovsku pobývá Josef Dobrovský, přímo v Klatovech se narodil Václav Matěj Kramerius, na Sušicku působí organizátor obrozeneckého života Josef Ambroz Gabriel a Karel Maria Drahotín Villani.

Rozvoj kultury a osvěty zaznamenal společenský život také v Kolinci. Byla například založena čtenářská společnost, kterou vedl učitel J. Král a která měla 21 členů. Velmi dobře zde působila ochotnická divadelní společnost. Dokladem rozvíjejícího se vlasteneckého citu byla i stará školní kronika, která byla od roku 1812 psána německy, ale od roku 1847 měla zápisy pouze české.

Konec 19. století je v našich zemích ve znamení rozvoje technických věd. Zkracují se vzdálenosti, zlepšuje se postavení obyvatel. Nejinak je tomu i v našem městečku. Roku 1867 byl v Kolinci zřízen poštovní úřad. 30. září 1888 byla dána do provozu železniční trať z Horažďovic do Domažlic vedoucí přes Kolinec. Téhož roku byla vystavěna kolinecká nádražní budova, která si zachovala původní vzhled.

 

Počátek 20. století

Do poklidného života naší obce však zasahuje 1. světová válka, o jejichž obětech hovoří památník padlým na kolineckém náměstí. Po válce se opět rozvíjí technický pokrok, tentokrát ve formě elektrického osvětlení a rozvodu el. energie do domácností z mlýna Jana Krále (1928). Došlo také k úpravám celého náměstí a místních komunikací.

Po vzniku samostatného Československa 28. října 1918 se v naší obci tento den slavil s velkým nadšením, tradičně byly také slaveny narozeniny prvního prezidenta T. G. Masaryka.

Až do roku 1920 vlastnil kolinecký zámek s celým panstvím dr. Jindřich Taaffe. Tohoto roku vrcholila jednání mezi ním a kolineckou obcí a koupi panských objektů. 22. 12. 1920 bylo panství Kolinec s dvory Vlčkovicemi a Ujčínem prodáno kolinecké obci za 2 940 000 Kč a v následujícím roce rozprodáno zájemcům. Samotný zámek koupila školní rada pro zřízení měšťanské školy za 100 000 Kč.

Koncem 20. let se zdokonaluje vzhled kolinecké obce. V letech 1927 - 28 byla provedena kanalizace, byla upravena okresní silnice a dále byla provedena oprava fary a hodin na kostelní věži. 1. prosince 1928 byl zrušen okres plánický, kam dosud naše obec správně náležela, a správa okresu byla přeložena do Klatov.

Začátek 30. let je poznamenán světovou hospodářskou krizí, vrcholí nezaměstnanost. Ministerstvem sociální péče byly i v naší obci zásluhou tehdejšího starosty Ludvíka Úbla poskytnuty podpory nezaměstnaným. Rok 1931 pozměnil tvář kolineckého náměstí - velký požár zachvátil dva domy i starou židovskou synagogu.

Roku 1933 bylo započato se stavbou kolineckého koupaliště. Bylo dokončeno o rok později nákladem 15 560 Kč a v červenci 1934 odevzdáno veřejnosti. Vedle koupaliště bylo zřízeno klubem S. K. Kolinec sportovní hřiště, které bylo předáno v srpnu 1934. V období hospodářské krize se provádí regulace řeky Ostružné. Práce při těchto regulacích alespoň částečně snížily počet nezaměstnaných v obci.

18. prosince 1935 byl zvolen po rezignaci T. G. Masaryka prezidentem naší republiky dr. Edvard Beneš. Kolinecký sbor dobrovolných hasičů posílá novému prezidentu do Prahy blahopřání. V květnu 1937 projížděl E. Beneš naší obcí. Celá obec byla slavnostně upravena, byly postaveny slavobrány, lidé vítali prezidenta a jeho choť ve slavnostních šatech a krojích. V létech 1935-1936 byly vybudovány silnice spojující dále Kolinec s Velharticemi a s Chlístovem přes Jindřichovice.

 

2. světová válka

V roce 1936 se rozpoutala v dalekém Španělsku občanská válka, jejíž následky pocítil i Kolinec - byl zde zřízen odbor civilní protiletecké obrany. Daleko horší situace však nastala na podzim roku 1938, kdy po podepsání mnichovského diktátu odstupuje prezident Beneš ze své funkce a novým prezidentem byl ustanoven dr. Emil Hácha. Vznikají zárodky nové světové války, která plně vypukla o rok později.

Už od 1. 9. 1939 vyšlo nařízení k odstranění školních učebnic, obrazů, místo českých nápisů se začínají objevovat německé - například na obou kolineckých školách (od 27. 7. 1940). 12. března byly Němci uloupeny tři zvony z kolineckého kostela, na věži zůstal pouze jeden z roku 1528. Situace v naší obci se zhoršila po atentátu na říšského protektora Heydricha v květnu 1942. V Kolinci a okolí proběhly pátrací akce 4. června 1942.

24. ledna 1944 byl v naší obci vyhlášen první letecký poplach (od 12.30 - 13.30), další poplachy během války byly hlášeny vždy v poledních hodinách, kdy americká letadla v počtu až 450 za doprovodu stíhaček přelátávala naši obec směrem na Plzeň. Během války byl vydán všeobecný zákaz staveb, takže se tvář Kolince příliš nezměnila.

Válka přinesla i naší obci mnoho utrpení způsobeného ztrátami lidských životů. Lidé umírali na frontách, při náletech, ale i v koncentračních táborech (Oranienburg, Weimar- Buchenwald a Dachau). Byli transportováni i kolinečtí Židé. Z nich 6 zahynulo a 5 se jich vrátilo.

Počátkem roku 1945 zesílila činnost tzv. hloubkařů americké armády. 20. dubna bylo bombardováno klatovské nádraží, téhož dne prolétávala bombordováno klatovské nádraží, téhož dne prolétávala letadla nad Kolincem až do pozdního večera. 5. května už po celém našem městečku byly vyvěšeny československé vlajky. Němci projíždějící Kolincem byli zajišťováni a odzbrojeni.

8. května 1945 přijely do naší obce první jednotky americké armády, které směřovaly k hlavnímu městu. Následující den přijela další jednotka, která se ubytovala v našem městečku v budově lihovaru a v soukroumých bytech.

9. května oznámila siréna z kolinecké Radnice konec války. Tento den slavili kolinečtí občané společně s vojáky americké armády jako den oznamující nový život a víru v lepší budoucnost lidstva, v budoucnost bez dalších válečných útrap.


Text poskytl: Úřad městyse Kolinec

Zdroj: J. Stýblová, Sborník vlastivědných prací o Kolinci, 1990


Připravuje: Informační server ŠumavaNet.CZ ve spolupráci s Úřadem městyse Kolinec
Webdesign & hosting: ŠumavaNet.CZ